Parapsychologie část 13.-Prekognice
10. 12. 2009
Prekognice (informace o událostech, které se budou dít), vystupuje jen z jednoho faktoru, který nezná hranice. Nejdříve je třeba si ujasnit, že komunikační faktor jako impuls podvědomí se nemůže pohybovat v dimenzi času. Přesto ale zůstává základem poselství o minulých i budoucích událostech. Umožňuje retro-kognici, tj. poznávání minulých událostí, aniž by se pohyboval v časové dimenzi.
Z vyšetřování paranormálních jevů duševna vychází, že nejbližší budoucnost může být poměrně přesně předpověděna a že ojedinělé exkurze do minulosti podávají neobyčejně přesné údaje. Čím větší je časový rozdíl mezi přítomností a minulostí a mezi přítomností a budoucností, tím více ztrácejí výpovědi na přesnosti a jasných konturách. Komunikační faktor operuje v prostoru, a proto nezná žádné hranice. Prekognice, předvídání, spočívá na lidských faktorech (to jsou provedená jednání, rozhodnutí, chyby, úspěchy a naděje) a na přírodních faktorech (jako jsou zemětřesení a přírodní katastrofy). Pravý význam prekognice spočívá v komunikaci člověka se sebou samým - být si vědom nebezpečí, které prekognice skrývá. Jeví se jako následek propojení lidského vědomí s prvky přírody. Komunikační faktor vnikne do této spleti a lidské podvědomí zvolí optimální možnosti. U všeobecného vědomí jsou k dispozici všechny lidské nezkušenosti, myšlenky, plány, rozhodnutí, naděje a strachy, vše ve formě výšedimenzionální energie (tj. více-rozměrové než je náš čtyřdimenzionální svět - délka, šířka, výška, čas). To jsou ve skutečnosti zárodky budoucnosti. Při volbě informací z této spleti je naše svoboda omezena přítomností všech ostatních individuálních podvědomí. Duše senzibila (tj. člověka se zvýšenou citlivostí, který je schopen intenzivněji vnímat nebo ovlivňovat subjekty živé či neživé přírody) probíhá rychle těmito možnostmi a vybere optimální řešení věštbou. Prekognice, informace z budoucnosti, přemožení časové bariéry Leonardo da Vinci (1452 - 1519), malíř, sochař, architekt a inženýr, snil během svého života o vynálezech. Navrhl létající letecké modely, helikoptéry a vrtulová letadla. Jen pohonné systémy nedovedl popsat. Konstruoval ponorku, jejíž plán pak zničil se slovy: „Nedám to k dispozici, protože povaha člověka je špatná." Uvažujeme-li, že jeho návrhy byly uskutečněny až o 500 let později, ptáme se, zda da Vinci a ostatní géniové a vynálezci neměli prekognitivní schopnosti, že mohli se svým duchem čas o staletí a tisíciletí „spojit nakrátko". Dr. Milan Rýzl uvádí případ B. Morrise, funkcionáře lodní společnosti. Tomu se zdálo, že ho vážně zranila střepina granátu na lodi při odpálení čestné salvy na jeho počest. Řekl o tom kapitánovi a ten ho ujistil, že dá povel k čestné salvě teprve tehdy, až pan Morris nebude vystaven nebezpečí. V kritickém okamžiku si sedla moucha na nos kapitána a jeho pohyb rukou, aby mouchu odehnal, byl posádkou vnímán jako pokyn k odpálení salvy. Střepina granátu zasáhla pana Morrise a zranila ho natolik, že po několika dnech zemřel. Zdánlivá předpověď a ovlivňování osudu Poněvadž časové pole probíhající všemi směry (časové pole je druhem energie) je podřízeno výšedimen-zionálnímu stavu, mohou být fenomény předpovědí vnímány tehdy, když naše vědomí dosáhlo nejméně pětidimenzionální úrovně. Dobrá média, šamani a mystikové dosáhnou v transu ještě vyšší dimenzionalitu, mají například vidiny ze šesté dimenze. Naopak média na nízkodimenzionální úrovni nemohou vnímat žádné pravé fenomény. Jestliže tato média vydávají častá varování a označují program osudu, je to paradoxní a působící proti programu osudu. Všechny subjektivní pokusy ovlivňovat osud, ať jsou pro člověka jakkoliv nákladné, nejsou nic jiného než divadlo, pouhá terapie pro něho, aby se něčím zabýval. To, co se zjeví ve snu nebo ve spánku podobnému stavu, jsou všechno pseudomožnosti, které nám zřejmě osud ponechává, aby se sehráním se svobodnou vůlí naznačily možnosti našeho osudu. Příklady telepatie, jasnovidectví a prekognice PaníSaubertová, venkovanka, se objeví v Kolíně nad Rýnem, vzdáleném 250 km od svého bydliště, před branou firmy, kde je její dcera Agnes zaměstnána, a ptá se po své dceři. „Dnes zde není," zní odpověď. PaníSaubertová je ale svírána úzkostí a líčí, že viděla v noci ve snu svoji dceru ležet na podlaze bytu a její levá ruka byla plná krve. Na naléhavou žádost se vypraví policista k bytu dcery paní Saubertové. Dcera je nalezena mrtvá, leží na podlaze v kaluži krve. Vzala si prášky na spaní a otevřela si tepny na levé ruce. Pan Mirgel se vystěhoval po válce ze Stuttgartu do Kanady a psal občas své sestře do Stuttgartu. Po delší pomlce přišla jeho sestře úřední zpráva z Kanady. Pan Mirgel zmizel 13. července 1962 beze stopy a vyšetřování po osmnácti měsících skončilo bez úspěchu. Protože je nezvěstný, nemůže být jeho dědictví, 52 tisíc dolarů, uvolněno. Sestra ve Stuttgartu byla bezradná. Přečetla ještě podrobně večer před spaním jeho poslední dopis a usnula s ním v ruce. Ráno vyprávěla svému manželovi, že bratr je mrtev, že ho viděla ve snu, když si při návratu domů chtěl zkrátit cestu lesem, spadl přitom do opuštěné, prkny zakryté hluboké šachty kde se utopii ve vodě. Psala úřadům do Kanady o svém snu a o čtyři týdny později přišla z Kanady tato zpráva: „Můžeme Vám potvrdit, že pan Mirgel byl nalezen mrtev v lese ve 106 metrů hluboké opuštěné šachtě." Helga Ravensová měla předtuchu, že se manželovi zítřejšího dne něco stane. Souvisí to s nehodou auta. Zapřísahá muže, aby zítra s autem nikam nejel, že se stane něco hrozného. Muž po dlouhém přemlouvání dá konečně na její prosby a zůstane ten den doma. Před půlnocí šli ještě manželé do zahrady, aby uzamkli vstupní bránu od silnice. K bráně bylo asi 20 kroků. Žena se zastavila na schodech domu a muž chtěl bránu zamknout. V tom se přiřítil na jejich bránu nákladní automobil a muž byl na místě usmrcen. V prvním případě to byla telepatie a jasnovidectví, kterými paní Seubertová přijala poselství své umírající dcery. Ve druhém případě to byla retrokognitivní telepatie a jasnovidectví, které byly vyvolány stykem s dopisem pana Migrela své sestře. Ve třetím případě bylo v akci prekognitivní jasnovidectví. Když paní Ravensová varovala svého manžela, aby příští den nikam nejel a neopouštěl dům, jednalo se o pravou prekognici programu osudu, kde nepomůže žádné varování. Není možné odvinout čas nazpátek nebo ho navinout kupředu, abychom hleděli do budoucnosti.
Z vyšetřování paranormálních jevů duševna vychází, že nejbližší budoucnost může být poměrně přesně předpověděna a že ojedinělé exkurze do minulosti podávají neobyčejně přesné údaje. Čím větší je časový rozdíl mezi přítomností a minulostí a mezi přítomností a budoucností, tím více ztrácejí výpovědi na přesnosti a jasných konturách. Komunikační faktor operuje v prostoru, a proto nezná žádné hranice. Prekognice, předvídání, spočívá na lidských faktorech (to jsou provedená jednání, rozhodnutí, chyby, úspěchy a naděje) a na přírodních faktorech (jako jsou zemětřesení a přírodní katastrofy). Pravý význam prekognice spočívá v komunikaci člověka se sebou samým - být si vědom nebezpečí, které prekognice skrývá. Jeví se jako následek propojení lidského vědomí s prvky přírody. Komunikační faktor vnikne do této spleti a lidské podvědomí zvolí optimální možnosti. U všeobecného vědomí jsou k dispozici všechny lidské nezkušenosti, myšlenky, plány, rozhodnutí, naděje a strachy, vše ve formě výšedimenzionální energie (tj. více-rozměrové než je náš čtyřdimenzionální svět - délka, šířka, výška, čas). To jsou ve skutečnosti zárodky budoucnosti. Při volbě informací z této spleti je naše svoboda omezena přítomností všech ostatních individuálních podvědomí. Duše senzibila (tj. člověka se zvýšenou citlivostí, který je schopen intenzivněji vnímat nebo ovlivňovat subjekty živé či neživé přírody) probíhá rychle těmito možnostmi a vybere optimální řešení věštbou. Prekognice, informace z budoucnosti, přemožení časové bariéry Leonardo da Vinci (1452 - 1519), malíř, sochař, architekt a inženýr, snil během svého života o vynálezech. Navrhl létající letecké modely, helikoptéry a vrtulová letadla. Jen pohonné systémy nedovedl popsat. Konstruoval ponorku, jejíž plán pak zničil se slovy: „Nedám to k dispozici, protože povaha člověka je špatná." Uvažujeme-li, že jeho návrhy byly uskutečněny až o 500 let později, ptáme se, zda da Vinci a ostatní géniové a vynálezci neměli prekognitivní schopnosti, že mohli se svým duchem čas o staletí a tisíciletí „spojit nakrátko". Dr. Milan Rýzl uvádí případ B. Morrise, funkcionáře lodní společnosti. Tomu se zdálo, že ho vážně zranila střepina granátu na lodi při odpálení čestné salvy na jeho počest. Řekl o tom kapitánovi a ten ho ujistil, že dá povel k čestné salvě teprve tehdy, až pan Morris nebude vystaven nebezpečí. V kritickém okamžiku si sedla moucha na nos kapitána a jeho pohyb rukou, aby mouchu odehnal, byl posádkou vnímán jako pokyn k odpálení salvy. Střepina granátu zasáhla pana Morrise a zranila ho natolik, že po několika dnech zemřel. Zdánlivá předpověď a ovlivňování osudu Poněvadž časové pole probíhající všemi směry (časové pole je druhem energie) je podřízeno výšedimen-zionálnímu stavu, mohou být fenomény předpovědí vnímány tehdy, když naše vědomí dosáhlo nejméně pětidimenzionální úrovně. Dobrá média, šamani a mystikové dosáhnou v transu ještě vyšší dimenzionalitu, mají například vidiny ze šesté dimenze. Naopak média na nízkodimenzionální úrovni nemohou vnímat žádné pravé fenomény. Jestliže tato média vydávají častá varování a označují program osudu, je to paradoxní a působící proti programu osudu. Všechny subjektivní pokusy ovlivňovat osud, ať jsou pro člověka jakkoliv nákladné, nejsou nic jiného než divadlo, pouhá terapie pro něho, aby se něčím zabýval. To, co se zjeví ve snu nebo ve spánku podobnému stavu, jsou všechno pseudomožnosti, které nám zřejmě osud ponechává, aby se sehráním se svobodnou vůlí naznačily možnosti našeho osudu. Příklady telepatie, jasnovidectví a prekognice PaníSaubertová, venkovanka, se objeví v Kolíně nad Rýnem, vzdáleném 250 km od svého bydliště, před branou firmy, kde je její dcera Agnes zaměstnána, a ptá se po své dceři. „Dnes zde není," zní odpověď. PaníSaubertová je ale svírána úzkostí a líčí, že viděla v noci ve snu svoji dceru ležet na podlaze bytu a její levá ruka byla plná krve. Na naléhavou žádost se vypraví policista k bytu dcery paní Saubertové. Dcera je nalezena mrtvá, leží na podlaze v kaluži krve. Vzala si prášky na spaní a otevřela si tepny na levé ruce. Pan Mirgel se vystěhoval po válce ze Stuttgartu do Kanady a psal občas své sestře do Stuttgartu. Po delší pomlce přišla jeho sestře úřední zpráva z Kanady. Pan Mirgel zmizel 13. července 1962 beze stopy a vyšetřování po osmnácti měsících skončilo bez úspěchu. Protože je nezvěstný, nemůže být jeho dědictví, 52 tisíc dolarů, uvolněno. Sestra ve Stuttgartu byla bezradná. Přečetla ještě podrobně večer před spaním jeho poslední dopis a usnula s ním v ruce. Ráno vyprávěla svému manželovi, že bratr je mrtev, že ho viděla ve snu, když si při návratu domů chtěl zkrátit cestu lesem, spadl přitom do opuštěné, prkny zakryté hluboké šachty kde se utopii ve vodě. Psala úřadům do Kanady o svém snu a o čtyři týdny později přišla z Kanady tato zpráva: „Můžeme Vám potvrdit, že pan Mirgel byl nalezen mrtev v lese ve 106 metrů hluboké opuštěné šachtě." Helga Ravensová měla předtuchu, že se manželovi zítřejšího dne něco stane. Souvisí to s nehodou auta. Zapřísahá muže, aby zítra s autem nikam nejel, že se stane něco hrozného. Muž po dlouhém přemlouvání dá konečně na její prosby a zůstane ten den doma. Před půlnocí šli ještě manželé do zahrady, aby uzamkli vstupní bránu od silnice. K bráně bylo asi 20 kroků. Žena se zastavila na schodech domu a muž chtěl bránu zamknout. V tom se přiřítil na jejich bránu nákladní automobil a muž byl na místě usmrcen. V prvním případě to byla telepatie a jasnovidectví, kterými paní Seubertová přijala poselství své umírající dcery. Ve druhém případě to byla retrokognitivní telepatie a jasnovidectví, které byly vyvolány stykem s dopisem pana Migrela své sestře. Ve třetím případě bylo v akci prekognitivní jasnovidectví. Když paní Ravensová varovala svého manžela, aby příští den nikam nejel a neopouštěl dům, jednalo se o pravou prekognici programu osudu, kde nepomůže žádné varování. Není možné odvinout čas nazpátek nebo ho navinout kupředu, abychom hleděli do budoucnosti.
Rozumem nadaný člověk se těžko odpojuje od materiálních svazků. V kom však dřímají schopnosti lehčeji se odpoutat od prostoru a času? Pro každého z nás se může naskytnout příležitost, že mimořádná duševní situace nás zavolá k mimořádným výkonům, od nichž pak bezradně hledíme zpět.
vestenie z kariet
(Lenka, 21. 2. 2021 9:37)